Pokus

kkk

Ostrov Thassos

Před začátkem dovolené jsem o tomhle řeckém ostrovu nevěděl zhola nic. Pár hodin strávených na internetu to ale změnilo. Nebudu do tohodle  příspěvku ale psát kdejaké kydy o rozloze, HDP a počtu obyvatel. Koho to zajímá??? (...najde si to). Napíšu sem pár postřehů z naší cesty.

Thassos je nejsevernějším ostrovem v egejském moři, často se mu říká smaragdový ostrov, či zelený egejský diamant. Je to kvůli tomu, že ostrov disponuje na řecké poměry nevídanou zásobou vody, díky níž ani v parném létě místní rostliny nezasychají. Ostrov je proslulý pěstováním oliv, olivovníky jsou opravdu všude kolem.

Zobrazit mapu

Když k ostrovu připlouváte trajektem, jsou na úpatí jinak zelených hor patrné takové vykácené "sjezdovky". Někde jsem se dočetl, že je to ochrana proti častým lesním požárům a Řekové to dělají od té doby, co jim skoro veškerá zeleň na ostrovu někdy v osmdesátých letech shořela během obrovského požáru.

Ostrov je to poměrně kopcovitý, nejvyšší vrchol Ipsario má něco málo přes 1200 metrů.

Na pobřeží vede kolem dokola silnice, ostrov se dá za půl dne i se zastávkami objet. Celkem tu i funguje veřejná autobusová doprava, kterou jsme taky jednou využili. Jinak řekové jezdí jak prasata, s nějakou dovolenou rychlostí se tu vůbec nepočítá.

Jedna poznámka na okraj: nevim, jestli je správně Thasos nebo Thassos, mně se víc líbí varianta s dvěma ss, tak to budu tak používat.

Den první, pátek - sobota, 4. - 5. 7.

Protože odlet byl přepravcem stanoven na nepříjemných 5 hodin ráno, museli jsme do Prahy dorazit už o den dříve, tzn. v pátek navečer.

Soňa dohodla s Luckou Radoňovou, že budem páteční noc trávit s ní a částečně i u ní v bytě, za čož jí patří velký dík, vydržela to s náma až do cca jedné hodiny ranní. Dík patří i spícímu Sadikovi za trpělivost, protože obzvláště rachotivá příprava expressa hluboko po půlnoci pro něj musela být zkouškou trpělivosti:)

V 1 hodinu a 14 minut nám jela tramvaj ze zastávky Sídliště Červený vrch směrem na Ruzyň, museli jsme ještě přestoupit na noční autobus na letiště.

Zobrazit mapu

 

Protože jsme oba letěli dopravním letadlem poprvé v životě, čekal jsem na letišti celkem stres. Musím ale říct, že v Praze nenastal sebemenčí problém. Vyzvednutí letenek u stánku Čedoku proběhlo hladce (jen Soňe spletli na letence jméno, cha!:) a vůbec Ruzyň je perfektně značená, takže jsme ani nikde nebloudili. Ve 4 hodiny nám odbavili zavazadla a kolem půl páté jsme již procházeli bezcelní zónou a pomalu ale jistě se vystresováni z letu šourali na svá sedadla.Odlet byl téměř přesně v 5 hodin. No, start byl teda fakt k zblití, ale jinak let probíhal klidně, pilot hlásil rychlost, prý jsme měli vítr v zádech, takže rychlost byla vysoká:) Letušky byli fajn, hezčí než při cestě nazpět. Jídlo za moc nestálo, celkem mě vylekala brokolice, ale statečně jsem ani po tomto šoku nezvracel. Přistání bylo více než hladké, pilot byl borec a vůbec to nedrnclo (na rozdíl od přistání v Praze).V 8.30 jsme již stáli na letišti v Kavale. 

Letiště je to nesrovnatelně menčí, než v Praze, dostatečně to dokresluje fakt, že za celou dobu, co jsme tam v sobotu pobývali (tzn. čekali na zavazadla a štosovali se k přistaveným autobusům do hotelu) nepřistálo jediné letadlo.

Zobrazit mapu

 

Cestou do hotelu ná čekala ještě čekal trajekt mezi  pevninským Řeckem a Thasossem. Vlny nebyly, takže zvracení nehrozilo. Plavba po ránu na moři byla fajn. Neuvěřitelnou show předvedli místní rackové, kteří jsou zřejmě zvyklí na dobraoty od turistů i místních, a tak ke každému vypluvšímu trajektu v hejnu nalítnou a zobou nabízené kousky pečiva nebo sušenek za letu lidem přimo z ruky. Je to fakt skvělá podívaná. tentokrát jsme sice s sebou nic neměli, ale na zpáteční cestě jsme se již vybavili.

 

Do hotelu Rachoni Beach jsme dorazili kolem 10 hodin místního času (o hodinu víc než čas doma), pokoje se ještě uklízely, takže jsme znaveni cestou posvačili rohlíky z domova a vydali se na obhlídku okolí.

Zobrazit mapu

 

Procházka po pláži příjemně ukrátila čekání, vidět po tak dlouhé době moře je super. Na pokoj jsme se dostali ve ctvrt na jednu. Nebylo to úplně to, co jsme si představovali, výhled na moře se nekonal, ale tak bylo alespoň kde složit hlavu. Musel jsem si nechat recepčním vysvětlit podivný systém zamykání dveří a pak už se šlo odpočívat (nespali jsme už zhruba 28 hodin!) 

 

Večer koupačka, pak procházka do místního přístaviště, rozverné focení u majáku, nějaký alkohol v baru a hurá na kutě.